V zahradě za cihlovou zídkou,
popsanou v různých výročích,
sedává na podzim,
na trávě před besídkou,
děvčátko s páskou na očích.
Pohádku o mluvícím ptáku
nechá si přečíst z notesu,
pak pošle polibek
po chmýří na bodláku
na vymyšlenou adresu.
Prosím vás, nechte ji,
ach, nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát,
vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí,
ač ji bude hřát.
Svou pohádku o mluvícím ptáku
a o třech zlatých jabloních
a taky o lásce,
již v černých květech máku,
přivezou jezdci na koních.
Pohádku o kouzelném slůvku,
jež vzbudí všechny zakleté,
pohádku o mlze,
jež spává na ostrůvku,
na kterém poklad najdete.
Prosím vás, nechte ji,
ach, nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát,
vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí,
ač ji bude hřát.
Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli,
a trochu hraje si
s řetízkem amuletu,
jen na chvíli,
jen na chvíli.
Prosím vás, nechte ji,
ach, nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát,
vždyť možná hraje si
na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí,
ač ji bude hřát.
V zahradě za cihlovou zídkou,
popsanou v slavných výročích,
sedává na podzim,
na trávě před besídkou,
děvčátko s páskou na očích.
|
Petr Ulrych:
