Tichý zvon zazvoní
z věží chrámu Páně
a já po špičkách vyjdu ven.
Jako stín neslyšný
dojdu k staré bráně,
jenž má to nejkrásnější z jmen.
Ten, kdo prý
s půlnocí přijde tam,
od těch dob
nikdy víc není sám.
Já půjdu půlnocí
k bílé bráně
a přání své jí pošeptám.
Už dávno vím
proč ta stará brána,
za nocí hosty přijímá.
Že bránou milenců
bývá zvána
a osud lásky v moci má.
Ve dvanáct
pohladím kamení,
svatý Ján se mi pak odmění.
A dá mi darem
jednoho pána,
jenž v ráj můj život promění.
Ve dvanáct
pohladím kamení,
svatý Ján se mi pak odmění.
A dá mi darem
jednoho pána,
jenž v ráj můj život promění.
Bráno milenců,
slyš mé přání,
já vím, že nejsem jediná.
Dej mu znát, dej mu znát,
že se marně brání
a marně ďábla zaklíná.
Dej mu znát,
že se má čeho bát,
ať má, či nemá mě rád.
Bráno milenců,
slyš mé přání,
že na něj čekám, dej mu znát.
|
Petr Ulrych:
