Řek mi můj milý, že mi sbohem dá,
že mu na mně nezáleží,
v jeho srdci stejně nejsem jenom já,
ať si klidně běží, klas karbonu těží,
já jsem holka upřímná.
Zašla jsem si ke hlavnýmu nádraží,
s lehkým srdcem bez zátěží,
odtud vlaky všemi směry vyráží
a snad od tý dráhy pojedu do Prahy
i když ho to zaráží.
Hej, hej, hej, už mně nečekej víc,
vlak mi jede o půl sedmé,
hej, hej, hej, jedu životu vstříc,
do dálky nedohledné.
Hej, hej, hej, už mně nečekej dál,
jsem volná jako ten pták,
hej, hej, hej, dělám to, co sis přál,
ze tvé náruče odváží mně nocí
brněnský drak.
Vstoupila jsem se svým milým do války,
spousta vlaků vyráží vpřed,
odvezou mně za obzory do dálky,
nezůstanu vzadu, hledám v jízdním řádu,
nemám ráda lokálky.
Dindobol a Pasovia Moravan
povězou mně poznávat svět,
nakonec pak zůstaneš tu sedět sám
a já ze všech vlaků, brněnskému draku
pro začátek všechno dám.
Hej, hej, hej, už mně nečekej víc,
vlak mi jede o půl sedmé,
hej, hej, hej, jedu životu vstříc,
do dálky nedohledné.
Hej, hej, hej, už mně nečekej dál,
jsem volná jako ten pták,
hej, hej, hej, dělám to, co sis přál,
ze tvé náruče odváží mně nocí
brněnský drak.
Hej, hej, hej, už mně nečekej dál,
jsem volná jako ten pták,
hej, hej, hej, dělám to, co sis přál,
ze tvé náruče odváží mně nocí
brněnský drak.
|
