V bílém ránu v den sváteční
dívka jak růže vstává,
bledá zář už jí světí tvář
panenky, panenky krásné.
Půjde k chrámu v den sváteční,
tam u oltáře stává,
svící zář hladí její tvář
panenky, panenky krásné.
Z přikázání cítí strach,
k zemi hledí jako v snách,
tuší jak se náhle k ní
pohledy všech obrací.
Zraky pánů, zraky dam,
v peklo mění vlídný chrám,
nechce žádný mít už hřích,
nechce listů milostných.
Řeči prázdné i básní pár
chlapec i muž ji slíbí,
od žen svých vždy je odláká,
panenka, panenka krásná.
Panenka krásná, panenka krásná,
panenka krásná, panenka krásná.
Bonjour madam,
ó, bonjour monsieur,
stydlivě se uklání,
dívka sladká, líbezná.
Vidíme se naposled,
na srdci mě tíží svět,
k samotě mě dohání,
neboť neznám lásku svou.
V bílém ránu v zdech klášterních
dívka jak růže vstává,
bledá zář už jí světí tvář,
panenky, panenky krásné.
Panenka krásná, panenka krásná,
panenka krásná, panenka krásná.
Panenka krásná, panenka krásná,
panenka krásná, panenka krásná.
Panenka krásná, panenka krásná ...
|
