Tomáš: Smáli se tomu,
že je jinačí,
smáli se tomu,
že se drží stranou.
Smáli se tomu,
že snad ani žít
jinak neumí
než v bunkru pod peřinou.
Zář, co mu byla dána jako dar,
tak vnímal jako svoje prokletí,
nevěřil tajemnému světu čar,
že prý je pro děti.
A tak ho bolí,
že je sám,
že ze tmy neví
kudy kam.
Všechno to světlo,
které má,
nemá komu dát.
Vesmír má tolik středů
kolik je v něm bytostí,
neměj strach, jenom sleduj
jak světlo sní stín.
Sima: Odmala bola celkom divoká,
hneď mala vymyslenú cestu vlastnú
a on jej ihneď padol do oka
a ona vedela, že nikdy nesmie zhasnúť.
Máš svoju rolu, ale nesmieš hrať,
len daj strach bokom mimo opony,
prítomné chvíle sú vždy akurát,
kým prozreteľnosť sa ti nakloní.
Už nič nebolí,
už nie si sám,
ja pôjdem s tebou
hocikam.
Našiel si silu
svietiť zas,
tým svetlom,
čo je v každom z nás.
Spolu: Vesmír má tolik středů
kolik je v něm bytostí,
neměj strach, jenom sleduj
jak světlo sní stín.
Vesmír má tolik středů
kolik je v něm bytostí,
neměj strach, jenom sleduj.
Tomáš: Jak světlo sní stín,
jak světlo sní stín,
jak světlo sní stín.
|
Sima Magušinová:
Sima Magušinová:
Sima Magušinová:
