Konvice křičí, já nevnímám,
zavřený oči, tiše vzpomínám.
Komáři krouží, žárovka láká,
ticho před bouří, venku se smráká.
Zas sem se přejed, nemůžu spát,
do hlavy mi lezeš, proč se musím bát.
Sama si řekla: "Málo je moc," ze sklenky upila, vlasy jak noc.
R. Telefon nezvoní,
ten starej krám,
večerní zprávy
sleduju sám.
Na krku nosil jsem prastarou ulitu,
a když odešla, poradil manitou.
Schránku jsem vyčistil, nábytek ukradnul,
avšak dřív než já, skřítek tam zapadnul.
Tebe a ulity v rychlosti pozbyl jsem,
skřítka mám na krku, k nádraží spolu jdem.
Pískáme na vlaky, kterej nám zastaví,
výpravčí nadává, skřítek se pobaví.
R. Telefon nezvoní,
ten starej krám,
večerní zprávy
sleduju sám.
Konvice křičí, ten mrňous taky,
sopránu z La Scaly vytřel by zraky.
Družice krouží, žárovka láká,
ticho po bouři, venku se smráká
Ani ne za pár dní skřítek se rozhodnul,
změnil si bydlení, z ulity vypadnul.
Čepeček zahodil, mý rameno pronajmul,
a můj strach o něj vůbec ho nedojmul
R. Telefon nezvoní,
ten starej krám,
večerní zprávy
sleduju sám.
Ze světa má teď víc, očima svejma poslouchá
a jednou za týden tiše mi zašeptá.
Ty člověk velikej, já malej skřítek,
však u dlouhejch vousů mejch si vhodnej týpek.
Nosit mě budeš, viď, kam budu chtít,
jak si moh'do dneška beze mě žít.
|
