Sláva je na nic. Neuživí mě

LN Zrovna zkoušíte roli Doriana Graye, zkaženého floutka a dandyho, postavu z kultovní knížky Oscara Wildea. Máte s Dorianem něco společného?
To nevím. Ale vím určitě, co s ním společného nemám - ty extrémy a umělost, bezcitnost a přetvařování.

LN Dorian Gray vyhledává požitky a prožitky. Opájí se drogami, drahými kameny, dekadentními pokrmy. V tomhle mu rozumíte?
Ulítávám snad jen na počítačích. S otcem tak trochu soupeříme, kdo bude mít lepší počítač. Tedy aspoň já, když na to zrovna mám. Jinak mě trendy a značkový věci odpuzujou. A co se jídla týče, jsem spíš konzervativní a nejraději mám hotovky v jídelnách. I když ... přítelkyně mě vzala na sushi, což jsem původně odmítal, protože tam chodí ti značkoví lidi, který nemám rád. Ale pak mi to strašně chutnalo a líbilo se mi to, jak to jídlo vypadá. Takže asi vlastně jsem trochu požitkář.

LN Dorian je také snadno manipulovatelný...
On je vlastně hodnej a naivní. Jenže se nechá svíst. Podlehne tomu, jak ho všichni obdivují, a začne se mu to líbit. Rozumím tomu, tak to má asi každej, mně je to taky příjemný. A ta společnost ho pohltí a udělá z něj něco jinýho. Děje se to ostatně pořád. Podívejte se na reality show, kde říkají - uděláme z vás hvězdu...

LN Ale už nikoho nezajímá, co se s tím člověkem pak stane.
Přesně. Podobný pocit jsem měl, z médií nebo hudebního vydavatelství. Každý si ke mě něco přidá, vytvoří vlastní příběh. Prý mě lidi chtějí vidět jako čerta, jako rebela. Jenže já nejsem čert a nechci být zakastovanej.

LN Vadilo by vám, kdyby v muzikále hrál Vladko z VyVolených.
Ne, ve VyVolených jsem mu fandil. Ale ani nevím, co měl vlastně hrát. Nechápu, proč se lidi pořád pohoršují nad reality show. Stejně se na to dívají. A není to nic hnusnýho. Diváci si vybrali, koho tam chtějí vidět. A ti, kteří tam jsou, jsou tam taky dobrovolně.

LN A další reality show vás budou také bavit? Jako třeba Udělám cokoli?
Je něco jinýho, jestli se díváte, jak někdo žije, a nebo, jak jí svoje výkaly. Ale takové divné show začínají být normální. Existujou i takový, kde se lidi schválně sami zraňujou. Jsem jenom zvědavej, kam to až dojde.

LN Co vás vlastně baví?
Je dobrý, že dneska člověk může cokoliv. Může si pustit na satelitu jakýkoliv program, všechno najde na internetu. Jenže, když můžu tolik, tak se mi vlastně nechce nic. A tak nedělám nic. Kdysi jsem si kazety popisoval na stroji, teď mám iPod a ani nevím, co chci poslouchat.

LN Není vám líto, že už ty věci pro vás nejsou tak vzácné?
Ani ne, člověk se vyvíjí. Chtěl jsem dělat muziku, tak jsem ji pořád poslouchal a to hodně nahlas. A teď jedu hrozně rád někam, kde je klid. Nikdy mi nebylo jasný, proč otec chce pořád na chatu, a najednou tam chci taky. Přijde mi fajn, že se člověk vyvíjí. Kdyby zůstal celý život u popisování kazet, tak by to bylo špatný.

LN Měl jste období revolty?
Vždycky jsem se chtěl lišit a bylo to těžký, protože jsem pořád i tak chtěl být sám za sebe, Ostatní chodili v partách, v kožených bundách a já nosil vytahaný tričko, který jsem si sám pokreslil. Tak se mi smáli. Možná bych se dneska taky smál, kdybych někoho takovýho viděl.

LN A co revolty proti rodičům? Potomci slavných a aktivních rodičů dost často rezignují na svoji kariéru a dělají věci naschvál, protože mají pocit, že jejich rodič už to za ně všechno zažil.
Myslím, že to tak není. Dělají něco jinýho, protože nechtějí být jako rodiče. A nejhorší je, když jsou ti rodiče spokojený v tom, co mají, a myslí si, že v tom musejí být spokojený i jejich děti. Mě naštěstí naši do ničeho nenutili.

LN Takže revolty nebyly žádné?
Ale jo, měl jsem je. Chtěl jsem mít svoji partu, ale nikdy mi to moc nešlo. Vrazil jsem si do ucha náušnici. Otec se na mě podíval, řekl -jseš chudák. Tím to skončilo a ještě jsem měl opuchlý ucho. Taky jsem žil jedno léto na stromě. Byli jsme zase s rodiči na chalupě, tak já šel schválně do lesa. Postavil jsem si na stromě ze smetí a větví takový hnízdo. Miloval jsem to a byl jsem přesvědčenej, že tam budu jezdit pořád. Ale teď už se tam chodím jenom dívat. Už je to moc nepohodlný a nemám tam svoje věci.

LN Máte příbuzné všude po světě. Byl jste se vůbec třeba někdy podívat za tetou do Bogoty?
Lákalo mě to tam, ale mě by nebavilo být pořád jenom někde zavřenej. Prý to tam dokáže být pěkně nebezpečný.

LN Váš otec sliboval, že někdy pozve do Uvolněte se prosím všechny Krause. To myslel vážně?
Nejenom naše Krause, ale všechny známý Krause. Ale víte co? Já nevím, jak to myslel. On je tak trochu na hraně, já taky, tak nám občas trvá, než pochopíme, jak to ten druhý myslí.

LN Posloucháte jeho rozhovory během show?
Musíme, protože s kapelou reagujeme na to, co se děje. Líbí se mi, jak se otec ptá, ale byl bych i rád, kdyby přišel někdo, kdo by mu dokázal víc oponovat.

LN Kdo vás zaujal nejvíc?
Asi Laco Deczi, jazzový trumpetista. Skvěle hrál a skvěle mluvil. Pak Věra Chytilová, Paroubek...

LN Paroubek? Čím na vás zapůsobil?
Tím, jak vystupoval. Šel z něho neuvěřitelnej respekt.

LN Zajímáte se o politiku? Budete letos volit?
Samozřejmě. My se u nás o to musíme zajímat, je to součást výchovy. Když se sejdeme na chalupě, otec nemluví o ničem jiným.

LN Diskutujete spolu hodně?
Já se do toho moc nevrhám, protože on je profesionální argumentátor a mě s ním ta argumentová boxovačka pokaždé nebaví.

LN Hodně lidí vám mělo za zlé, že v pořadu účinkujete spolu. I když vyšlo najevo, že to byl nápad televize. Myslíte si, že byste pokračoval, i kdyby váš otec skončil
Kdyby tam nebyl táta, tak už bych v pořadu nebyl. Nebo kdyby se mu to nelíbilo, jak hrajem. Naštěstí se mu to líbí.

LN Sleduje i vaše další projekty?
Bude pro mě hodně důležitý, až se půjde poprvé podívat na Doriana a co mi na to řekne. Nedám na něm ve všem, ale občas přemýšlím, co na to asi řekne.

LN A co řekne máma?
A máma, přítelkyně a vůbec celá rodina... Jsou pro mě důležitý. Cítím se s nima dobře - i s těma, se kterýma se tak často nevídám, což je třeba případ tátových sourozenců. Rozumím si i s novým bráchou, kterého znám krátce.

LN Věříte na lásku na celý život?
Věřím. Mám přítelkyni, se kterou jsem rád. I proto, že jsem si ji musel vybojovat a musel jsem se změnit, aby se mnou vůbec byla. A na to, abych holky střídal, jsem si teď nastavil laťku moc vysoko.

LN Z čeho vlastně vůbec žijete? Někde jsem četla, že platíte kapele pět tisíc korun za večer.
Kde bych na to vzal? Já jsem říkal, že bych je rád platil, ale byl jsem na tom finančně dost špatně. Jednu dobu mě dokonce otec sponzoroval.

LN A z čeho teda žijete?
Různě. Po vydání první desky to bylo vyloženě špatný. Mám to nahoru a dolů a zrovna jsem zažíval peklo. Bezmoc z toho, co se děje kolem mojí první desky. Chvíli jsem nebyl schopný dělat nic, jenom koukat do zdi. Byl jsem na tom tak, že jsem uvažoval o McDonald's.

LN Ten není zrovna nejlevnější.
Ne jíst, ale pracovat. Kdysi jsem tam byl na brigádě, ale pak už to nešlo. Dopadlo to tak, že jsem se hodně dlouho odhodlával, a když jsem tam přišel, tak se mi vysmáli. „To je nějaká skrytá kamera, nebo co?“ Tak jsem se sbalil, a šel jsem pryč.

LN Líbilo se mi, jak jste někde mluvil o bídě celebrit...
O lidech, kteří chodí na večírky ve značkovým saku a doma nemají na novou židli? To je pravda, takových jich tady žije spousta.