Ostrovní pop je často neposlouchatelně juchavý - tamní producenti by se rádi vyrovnali americkému vzoru, ale často nedokáží dodat správné množství odstupu. O to více pak v Británii zazáří interpreti, kteří přinesou originální a vkusný zvuk, chytlavé melodie a smysluplné texty v jednom balení - stejně jako v případě Ellie Goulding. Do kompletně vyprodaného SaSaZu přivezla písně proměnlivých nálad a stylů, ale strhnout s nimi celé publikum se jí podařilo jen s mizivou úspěšností.

Ještě než lehce po deváté začala své pražské trápení, stihl publikum unudit Matthew Koma. Diagnóza - přítel Carly Rae Jepsen. Efekt - nulový. Jalové přecházení po pódiu na pozadí soundtracku založeného na skladbách zapomenutelného popu mělo přesto s hlavní hvězdou večera něco společného - naprosto tragické nazvučení. Ač se Matthew snažil a přední řady se evidentně bavily, zbytek osazenstva si oddechl, když po pětadvaceti minutách pantomimy zmizel v útrobách vydýchaného prostoru.

V momentě, kdy si pódium přivlastnila Ellie, byl každý v naivním očekávání, že se problémy s přehlušením vokálů vypaří a charismaticky nakřáplý hlas bývalé přítelkyně dubstepového prince Skrillexe rozrazí zakouřený klub. To se ale bohužel nestalo. Neusměvavá interpretka rozjela českou premiéru ospale, bez energie a s hlasem tak vzdáleným a utlumeným, že se ani nechtělo věřit, že hitovku "Figure 8" lze tak snadno pohřbít. V podstatě každá písnička, která byla podpořená nástroji doprovodné kapely, byla smetena přílivem ohlušujících bicích tak silně, že z konstrukce každé skladby zbylo jen nezřetelné torzo. Rozehraná tragikomedie došla až tak daleko, že několikrát nebylo ani možné určit, jakou skladbu se Ellie zrovna marně pokouší resuscitovat. Třeba jako u "Under The Sheets" nebo "Salt Skin".

Nepřesvědčivý a udusaný rozjezd začala v dobré obracet série akustických balad. V gradující "Joy" se konečně odhalil zpěvaččin rozpoznatelný vokální projev se spoustou kudrlinek, které tvoří základ úspěchu albových verzí. V momentě, kdy Ellie vzala do ruky obyčejnou kytaru a z "Guns & Horses" udělala táborákovou hymnu, dokázala poprvé vyvolat stoprocentně pozitivní emoce. Vše korunovala excelentním podáním klasiky sira Eltona Johna "Your Song", ve které nádherně intonovala, a přítomným tak dokázala, že nepotřebuje bourat zdi tvrdými aranžemi, aby její písničky fungovaly i naživo.

Závěr patřil nejhitovějším kouskům, jež neširoký repertoár mladé muzikantky nabízí. Obrovskou odezvu vyvolaly singly "Anything Could Happen" nebo "Starry Eyed", které po přepálené a něžné poloze ukázaly i třetí zpěvaččinu tvář - tu snesitelně taneční. Přídavky "I Need Your Love" a "Lights" přinesly euforický zážitek, který na chvíli dovolil zapomenout na skutečnost, že polovina koncertu bylo smutné nedorozumění.

Stačilo, aby se blonďatá interpretka odebrala z pódia a nepříjemný pocit úzkosti z jednoho velkého průšvihu se rychle vrátil. A to je obrovská škoda - střídáním nálad, místy kouzelným zpěvem a obrovskou vervou totiž Ellie Goulding namlsala obecenstvo na skutečně kvalitní koncert, který jistě dokáže odehrát... tedy v případě, když se podaří kvalitně ozvučit sál. Tak snad příště.